Když se v polovině 70. let 19. století stal ředitelem Vítkovických železáren Paul Kupelwieser, začal razit myšlenku, že pouze dělník, který žije kvalitní soukromý život, může být přínosem pro celý podnik. Vznikla tak idea Nových Vítkovic – firemního města, budovaného mimo ruch továrny. Poznávacím znakem nového města se staly stavby z neomítaného zdiva - dělnické kolonie, nemocnice, hotel či tělocvična.