Knejzlíkovi rodiče přišli za prací do Ostravy z Třebíče. Otec Adolf pracoval jako zámečnický mistr ve staré ocelárně Vítkovických železáren, matka Marie byla v domácnosti. Rodina bydlela v Kotěrově ulici čp. 365. Po absolvování obecné a průmyslové školy nastoupil 1. října 1929 na Českou vysokou školu technickou v Brně, kterou dokončil v březnu 1934. Čerstvý absolvent našel uplatnění ve vítkovické kotlárně, kde pracoval od 16. dubna 1934 jako technický úředník. Zabýval se výzkumem nových technologií a jakostí slitin při výrobě kotlů a jiných výrobků. Mladý talentovaný strojní inženýr se zapojil i do veřejného života. Byl aktivním členem Sokola v Hrabůvce, který několik měsíců osobně vedl. Jeho odbornost a význam pro vítkovický provoz dokládá žádost vedení podniku o jeho vynětí z částečné mobilizace branných sil v květnu 1938. Přesto mu osud nedopřál, aby naplno uplatnil svůj pracovní i osobní potenciál. Dne 18. března 1940 byl zatčen ostravským gestapem a obviněn z přípravy velezrady. Společně s dalšími národně uvědomělými Čechy vstoupil do místní buňky ilegální organizace Obrana národa. Postupně byl vězněn v Ostravě, Ratiboři, Olomouci a nakonec ve Vratislavi, kde stanul před senátem lidového soudu, který nad ním vynesl hrdelní ortel. Stejně jako jiní odsouzenci i on musel čekat v cele smrti na vykonání rozsudku sto dnů. Dne 19. února 1943 v 18:38 hod. byl popraven gilotinou. Zůstala po něm manželka Anna a syn Mirek. Jeho jméno připomíná pamětní deska umístěná v ulici 1. máje ve Vítkovicích u brány kotlárny a pomník v Klegově ulici v Hrabůvce. Po válce byla na jeho počest pojmenována ulice v Ostravě.