Psal se rok 1965. Žáci a jejich učitelé pocítili souznění v pohledu na výtvarné umění. Tehdejší „devítka“ si chtěla vyzdobit svoji domovskou třídu po svém. Spřízněnou duší se ukázal jejich
třídní učitel, češtinář a výtvarník, pan Jiří Seidl, který žákům navrhl, jak by se to mohlo udělat. Nápad na obrazovou galerii z děl ostravských výtvarníků brzy přesáhl rámec jedné třídy. Chodil jsem v té době do 5. třídy a následující události jsem sice vnímal, ale spíše jako dozvuky z vyššího poschodí. Byla to veliká sláva - Pionýrská galerie (jak se původně jmenovala), první tohoto druhu v tehdejším Československu.
Při zahájení žáci zazpívali znělku pod vedením pana Víta Laníka, nezapomenutelného učitele dějepisu, českého jazyka a hudební výchovy. Určitě nechyběly ani jeho housličky. Znělku složil vítkovický hudební skladatel Miroslav Klega, tehdejší ředitel ostravské konzervatoře. Jedním z žáků jmenované devítky byl Petr Beránek. Z amatérského sběratele
umění vyzrál v profesionála a několik let byl ředitelem Galerie výtvarného umění v Ostravě.
Žáky i učitele podporovalo tehdejší vedení školy, paní ředitelka Marie Kalíková a její zástupkyně Milada Hojecká. Při přípravě realizace výstavy vynikala svou precizností paní učitelka Anna Patáková. Možné i nemožné dokázali patroni z vítkovických železáren spolu se školníkem panem Bohumilem Štverkou. V době normalizace se galerie proměnila v síň tradic, ale k 20. výročí již byla opět na svém místě a uvedla ji tehdejší ředitelka Olga Rusková. Vystavovali zde tenkrát mladí výtvarníci Severomoravského kraje a mohu dodat, že jsem byl také mezi nimi.
Přípravě oslav 30. výročí trvání galerie (1995) předcházela jedna epizoda. Při obědě ve zdejší školní jídelně jsem se poprvé setkal s paní ředitelkou Libuší Hermannovou. Zajímala se o stav galerie a požádala o spolupráci. Exponáty jsem prohlédl a podle nedostatků jsem je rozdělil do tří skupin podle charakteru náročnosti oprav. Tento kontakt zahájil mé desetileté působení na této škole jako učitele výtvarné výchovy. Po tříměsíčním snažení se mi podařilo
revitalizovat celou sbírku. Několik málo dnů před vernisáží jsem navštívil mého výtvarného školitele a později dokonce kolegu malíře Karla Harudu. Požádal jsem jej o věnování nějakého obrazu do školní sbírky, protože v té původní měl také své zastoupení (obraz Rybářské sítě). Bohužel se jeho obraz časem rozpadl. Z návštěvy jsem si odnesl nové dílo „Večer“ z počátku 60. let, který vhodně zapadl do kolekce. Příjemné překvapení mě potkalo při opravě obrazů, když jsem rozebíral a čistil Tkaczykův obraz „ZÁTIŠÍ I“. Zadní strana byla opatřena dalším jeho signovaným obrazem, který jsme nazvali ZÁTIŠÍ II.
U příležitosti 35. výročí galerie (12. dubna 2000) zde vystavovala výtvarná skupina IN SIGNUM, kde v programu vystoupil i Taneční orchestr Gejzy Kollára ze ZUŠ Dr. L. Janáčka v Ostravě-Vítkovicích.
Během dalších let se v rámci školních aktivit podařilo zorganizovat několik výstav profesionálního i amatérského charakteru, které galerii přinesly i několik přírůstků, ze kterých se podařilo vytvořit další oddíl galerie. Na vernisážích se podíleli učitelé i děti základní školy, ale též hosté ze ZUŠ V. Petrželky v Ostravě-Hrabůvce, Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, Ostravské univerzity, nebo Sokola ve Vítkovicích. Akce finančně podporovalo
vedení vítkovické radnice i osobní přítomností starostů Petra Kutěje a Petra
Dlabala a dalších členů rady. Nesmím zapomenout ani na sponzorství z řad vítkovických firem.

Další kapitola je spjata se 40. výročím galerie. V roce 2005 se spolu se ZŠ stěhovala z budovy na náměstí J. z Poděbrad do školy na Šalounově ulici. I zde plnila blahodárně a důstojně svoji roli. Byla neoddělitelnou součástí dětského vzdělávacího zázemí. Když v roce 2014 bylo připomínáno 100 let školní budovy na náměstí J. Poděbrad, původní domovské adresy této galerie, navrhnul jsem paní ředitelce Hermannové aspoň symbolický návrat galerie do míst, kde vznikla. Tím místem byla sousedící, nově zrekonstruovaná budova na ul. Halasova, která je součástí organizace ZŠ Šalounova. O rok později, v roce 2015 galerie důstojně oslavila 50. výročí vzniku již v nových prostorech ve školní budově na Halasově ulici. Bohužel zanedlouho, v roce 2017, byla expozice pomalu krácena, díla byla z rozhodnutí nového vedení školy přesouvána do depozitu, aby se uvolnil prostor novým aktivitám…
Výstava vybraných děl se krátce prezentovala v závěru roku 2021 na vítkovické radnici, aby připomněla krásné myšlenky na „jedné škole“, která měnila adresu, ale nikdy neopustila Vítkovice.
Po dvouletém tápání a hledání jsme s panem starostou Vítkovic Richardem Čermákem a vstřícné nabídce Tomáše Řežába, ředitele Střední průmyslové školy v Ostravě-Vítkovicích, našli nový prostor. Doufám, že i nadále bude plnit kladnou estetickou úlohu při formování mladých lidí a navazovat tak na ideály slibných 60. let minulého století.

Kurátor expozice Karol Hercík , květen 2023

Původní sbírka z 60. let min. stol. byla pochopitelně bohatší. Některá díla se bohužel nedochovala. Na ZŠ Šalounova 56 byla expozice z důvodu nedostatku místa pojata tak, aby každý autor byl zastoupen aspoň jediným dílem. V této podobě jsme ji prakticky mohli spatřit i ve školní budově na ulici Halasova. V současnosti je v kolekci 74 originálů.